•  
  •  
Má se za to, že název Bělava pochází od slovanského slova pro potok (biela, bila – biała).
První písemná zmínka o Bělavě pochází z roku 1288. Tehdy skončil dlouholetý spor mezi vratislavským biskupem Tomášem II Zarembou a vratislavsko-krakovských knížetem Henrykem IV Pravým týkajícím se vyjasnění vzájemných vztahů církve a státu, tj. sfér vlivu. Ustoupivší kníže sepsal akt povolávající svého druhu nadaci při kostele sv. Kříže ve Vratislavi, kterým ji zároveň obdaroval mj. i 48 nájemními lány ve vesnici Bělá.

Událostí, která vepsala Bělavu do učebnic dějepisu, byla krvavě potlačená vzpoura tkalců v 1844, popsaná laureátem Nobelovy ceny za literaturu Gerhartem Hauptmanem. Tkalcovství představovalo hlavní hybnou síu rozvoje Bělavy. Historie tohoto odvětví sahá v Bělavě do 18. stol., kdy na tomto území vznikaly první manufaktury.

Budování továren a s nimi související výstavba v 19. stol. způsobila značný nárůst populace města. Výsledkem byl status města, které obec získala v 1924.

Po 2. sv. válce byla Bělava spolu s celým Dolnoslezským vojvodstvím připojena k území Polska. 23.6.1945 přijal funkci první polský starosta. Dnes je Bělava samostatnou městskou obcí, částí Džieržoňovského okresu.